Proč psát nebo nepsát Rodinnou kroniku.

Člověk, který zpracovává svůj rodokmen se po určité době dostává do fáze, kdy zjistí, že jen strohá fakta v rodovém stromu a soupis nalezených dat již nestačí a nevypovídá o tom, co vše zjistil.

Té knize se říká Rodinná kronika a završuje celou práci genealoga. Můžeme jí také říkat Rodová kronika a podobně. Když ji napíšeme tak ji v současnosti máme vlastně vydanou elektronicky, pak stačí jen tisknout.

Co se týče rozsahu rodokmenu, zde také otázka, co vše chceme zpracovávat. Zda jen klasický rodokmen (otcovskou linii), Vy – otec – děd – praděd a až kam se dostaneme s jejich manželkami. Někdo ani více nedělá a nehledá. Pak k tomu někteří přidají sourozence otců a někteří i matek s jejich rodiči. Někteří udělají obdobně mateřskou linii. Ti více hloubaví udělají celý vývod. A někteří si časem troufnou i na rozrod otcovské linie.

Po čase se dostáváme k otázce, jaká data k těmto lidem shromáždíme. Zda se jen narodili, oženili a zemřeli nebo začneme hledat dále a to se pak nakupí do takových rozměrů, že z toho máme potřebu udělat nějaký písemný dokument, abychom v něm sepsali vše, co zjistili. To jsou ty důvody, kdy začne vznikat Rodinná kronika a to je v podstatě kniha. Můžeme ji mít v elektronické podobě a můžeme ji časem nechat vytisknout. Důvody proč ji netisknout budou zejména pro to, že kniha je stále živá a výzkum předků jsme neukončili. Na druhou stranu můžeme například vytisknout tu část rodokmenu, kde již předkové nežijí a celkem můžeme předpokládat, že více méně je náš výzkum ukončen u těchto lidí ukončen. Případně nějakých nejasností u jednotlivých lidí (generací) je pak možno na ně na konci kapitoly upozornit a v pozdější době vydat k této kronice dodatek se zjištěnými daty, případně vydat „Nové doplněné vydání Rodinné kroniky“.  To co je v podstatě nejživější v kronice jen tak ve zkratce nastínit s tím, že každý ví, že tato data budou časem nějakým následníkem doplněny.

A když je toho tolik, tak se chce podělit i s dalšími lidmi, nejen se svými potomky, ale i s bratranci a sestřenicemi a i s další širší rodinou. Na tom není nic neobvyklého.

Ale každý děláme jen to, co nás baví a co nás zajímá. Pokud to neděláme na kšeft.

A pokud se zamyslím proč jsem začal psát kroniku já tak to bylo proto, že rodinný strom ať na velké roli papíru nebo v nějakém počítači v PC, tabletu nebo na webu není schopen říci všechno, co se ze shromážděných dat dá zjistit.

Několik příkladů z mého rodokmene, které bez výkladu v kronice mnoho lidí co se podívají na data ani nezachytí. Jen když pátráte po svých předcích vyvstane před vámi spousta otázek:

Odkud ten předek přišel?

Proč tam odešel?

Kde se tam vzal?

Jak to že tam byla v té době například babička?

Například dokud jsem nedostal kmenový list mého pradědečka tak jsem zkrátka nevěděl proč zrovna z rodné vsi Sudoměřice odešel do Staré Břeclavi a kde našel svou budoucí manželku. A když jsem prošel kmenový list zjistil jsem, že sloužil v Břeclavi v kasárnách a z oddacího matričního zápisu bylo jasné, že v době sňatku bydlela prababička i s rodiči v Břeclavi a ne už v její rodné vsi v Prušánkách. Původně jsem si myslel, že odešel z domu za prací a také proto, že jeho maminka zemřela při posledním porodu a jeho otec se znovu oženil a on již nechtěl zůstat doma.

Pokud to nezkoumáte a nedáte si tyto informace časem dohromady nemáte na 99% šanci si toto vydedukovat jen z dat napsaných v stromu rodokmenu. A pokud máte uloženy podkladové materiály jak ve fyzické tak digitální podobě tak je to jen evidence těchto podkladů, ale souvislosti zde opět unikají.

Další příklad. Po vzniku Československa se můj děda dostal do Slovácké brigády a ještě v roce 1918 se s jednotkou dostal na Slovensko (4 km od nás) a zde v Holíči zůstala hlídka o 11 mužích. Ostatní vojáci Slováckého pluku pokračovali v cestě na Malacky. Podle toho co se tradovala tak se děda seznámil v Holíči s mou babičkou a dnes vím, že byl mezi těmi jedenácti vojáky, co zůstali v Holíči. A v roce 1919 byla svatba a narodil se můj otec. Pokud si nedáte všechny informace dohromady, ale budete je číst odděleně nemusíte všechny souvislosti si uvědomit.

A takto bych mohl pokračovat dále.

Dále je zde i jiná okolnost, která vás může vést k napsání kroniky. Například vaše pátrání vás dovede k několika možnostem, kde hledat, proč se taková věc stala a podobně. Vy zde můžete nastínit své důvodu, proč si myslíte, že to bylo tak a tak a co vás k tomu vedlo, jaké k tomu máte podklady, dokumenty a podobně.

Dále zde můžete napsat další vaše směry bádání, kde jste hledali a našli nebo nenašli různé dokumenty. Jaký jsou bílá místa pátrání a podobně.

Kronika nebude nikdy hotová, rodinný strom nebude nikdy hotový a vždy se mohou najít nová data a nové fotografie a podobně. Proto je otázkou v jaké formě má být kronika vedena. K určitým příležitostem se zcela jistě hodí tištěná. Pak je také otázka, kdo kroniku vytváří. Například mladý člověk, který má ještě žijící předky a někdy dokonce i další tři generace a tuto knihu dává svému dědovi neb babičce co počítače moc nemusí, to je velmi krásné. Pokud máme vzdálenější rodinu a ta má o něco takového zájem tak také zcela jistě nepohrdne tištěnou formou, ne každý je nadšený čtením delšího textu na PC nebo tabletu.

Co na závěr, každý se může rozhodnout, jaký rodokmen udělá a jestli ho vlastně dělat bude a zda vytvoří rodinnou kroniku a jakou formu zvolí (ne každý je spisovatel) a v jakém rozsahu a jakou formu zvolí pro její případné publikování.

Proč to dělat? Například pro to, že budeme doufat, že kniha se dochová a někdo v ní možná bude pokračovat dále, i když za našeho života se nám zdálo, že o to nemá nikdo zájem. Možná se takový člověk teprve narodil nebo narodí.