Kam jsme se dostali, kolik generací a jak hluboko do minulosti

      Velmi často pokládanou otázkou je kolik generací máme v rodokmenu a tou druhou je jak daleko jsme se dostali.

Obecně se dá říct, že počet zjištěných generací závisí na několika základních faktorech:

1)      Jak daleko do minulosti jsou dostupné matriční, případně i další záznamy

2)      Jaký je průměrný věkový rozdíl jednotlivých generací

3)      Do jaké žijící skupiny badatelů patříte

      Někde začínají matriky až přelomem století17. a 18. století na straně jedné a pokud vezmu generace tak za 200 let můžeme mít klidně jen šest, ale i devět generací. Mnohdy je to otázka i v tom zda naši předkové patří k těm dětem co se rodí brzo po svatbě nebo až jedny z posledních. To je pak věkový rozdíl mezi rodiči podstatný. A v neposlední řadě pokud matriky začíná někde velmi blízko roku 1600 a dokonce jsme schopni z jiných dokumentů přidat další generace. Většinou se sice jejich data narození a jejich celkově dožitý věk dají jen těžko přesněji stanovit, ale ty jména generací ano. Například se to dá najít v gruntovních knihách (pokud se dochovali).

      Další limitujícím ukazatelem je věk badatele pro určení generací. Pokud to vezmu na mou generaci tak patřím k nejstarší generaci co dnes patří mezi žijící badatele a z toho plyne, že vzhledem k věku této generace může mít dvě až tři generace lidí co dělají rodokmen. Takže pokud je nejmladšímu amatérskému badateli kolem 15 let má klidně o dvě generace předků více. To samé se nám ukáže pokud děláme rodokmen pro svého vnuka nebo dokonce pravnuka a u pravnuka se dostáváme o další generaci co do počtu generací dále a v podstatě zkoumáme stejné období.

     Tady se dá jedině říct, že největším problémem je kam nás dokumenty až dokázali dovést a kam až nás pustily. A na druhé straně je otázkou jaké délky života se žena dožila a kolik porodů „přežila“ za svůj život. Pokud se žena vdala někde kolem dvaadvacátého roku života a každé dva roky porodila jedno dítě a poslední rodila někdy k čtyřicátému pátému roku svého života tak dostaneme rozdíl mezi nestaršíma nejmladším sourozencem více jak dvacet let. To znamená, že když se nejstarší ženil nebo se vdávala jejich matka ještě mohla očekávat jejich sourozence. A pak klidně se potomek nejstaršího sourozence mohl ženit nebo vdávat ve stejné době (nebo i dříve) jako jejich strýčkové nebo tetičky.  A za dvě tři takové generace se klidně mohl počet generací pořádně rozejít.

       Takže v podstatě to kolik máme generací nalezených nejsme z velké části schopni ovlivnit a kam se až dostaneme je také odvislé nejen na našich schopnostech to najít, ale také na tom zda máme, kde hledat. A v neposlední řadě je potřeba se jak dlouho někdo bádá, kolik tomu věnuje času (a také kolik tomu může toho času věnovat) na straně jedné a na straně druhé zda pátrá ve své větvi ven v jedné vesnici a občas si odskočí do té sousední nebo jeho předci putovali za svým živobytím širým krajem (to pak najít jednu další generaci je mnohdy nadlidský výkon). A těch limitujících omezení je samozřejmě více než si občas dokud na ně nenarazíme ani neumíme odpovědět.